Původně jsme přijeli na Karlštejn. Ale to by nebyl tým Leones Production, aby nás tu čekal „jenom“ golfový turnaj:)  Vydali jsme se do světa. Stejně jako český Honza. Každý flight vyfasoval raneček s hůlkou (našinci byli nadšení, že bude kousek dřeva k rajčatům), čtyři buchty a jako Jeník radu na cestu. Nezjevila se nám ovšem vetchá stařenka, ale maršál, který upozornil, že je třeba dodržovat časový limit. K radosti mnohých z nás bylo jasné, že se při prvním turnaji šestého ročníku Time To Golf s názvem Remoex Cup k rekordu o nejdéle zahrané hřiště určitě neprobloumáme.   

Ale byla to parádní fuška. Museli jsme stihnout Holandsko s ochutnávkou báječných sýrů, v Maroku řešit dilema jestli je lepší hummus nebo kuskus, ve Španělsku nešly přehlédnout černé olivy podtržené oranžovou vůní pomerančů a chladivý obklad během rozpáleného dne nabídla ledová severská království. Vodka? Mrážo na špejli? Obojí?

Mnozí dvojité ochlazení opravdu potřebovali. Kdo se totiž domníval, že třetí devítečka je jen jakýsi přívěsek na doplnění původního karlštejnského hřiště, byl po prvních dvou jamkách rychle vyvedený z omylu. Jak říká profesionální trenér Alan Babický: „Třetí devítka má zajímavou gradaci, intenzivní stoupání skoro na každé jamce, časté přechody nahoru a dolů a je náročná na fyzickou kondici. Dva velmi pěkné pary pět bych zařadil mezi top pětipary v republice.“

Hrát takové jamky bezesporu potěší, hlavně ve chvíli, kdy elektrický vozík ztrácí trávu po koly a jeden se dře jak galejník. V této situaci jsem několikrát nahlas zmínila jména kanadských golfových designérů Lese Furbera a Jima Eremka. S odstupem času si nemyslím, pánové, že jste se chtěli pomstít všem golfistům světa a hluboce se vám omlouvám. Ale nezaručuju, že až příště budu hrát vzhůru dolů…     

O to víc smekám před Miroslavem Lidinským. Prezident České golfové asociace hendikepovaných přivezl poprvé na tour Time To Golf paragolfer. Speciální vozík, který umožňuje hendikepovaným golfistům hrát golf. Představování paragolferu si vzal tak za své, že si k amputované noze, kdy s protézou hraje normálně bez vozíku, pár týdnů před turnajem pořídil přetrženou achilovku:) To mu nezabránilo v tom, aby na Karlštejně s pomocí paragolferu a speciálně vytvořeného kopyta k zafixování nohy – hrál! Někteří mužové musejí být šílení:)

Prošli jsme svět křížem krážem, ranečky byly vyjedeny, jamky prověřeny a jak to v pohádkách bývá, přišla kýžená odměna. Kdo dobře hrál či tipoval, ten se nakonec i radoval.

Za nýresta si může skřupnout kartón Knoppers Ondřej Hlaváč (GCPAR), longest drive pěkně sedl Patriku Holečkovi (GCPAR) a Daniela Gaudlová (GCPDY) otevřeně přiznává, že její drive nebyl o délce, ale o šťastné konstelaci hvězd. Ta pomohla zřejmě i při tipovačce hned dvěma vítězům. Lubomír Skala (GKDDV), který bral navíc i pánské brutto a Vendula Černá si skvěle poradili s otázkou: Kolik bonbónů Tofiffe by vyvážilo korunovační klenoty? Shodně a správně tipli 500 kusů. Lískové oříšky hnízdící v karamelovočokoládových mističkách je neminuly. V dalších kategoriích zvítězili:  0–18 Jiří Fíla (GCGAR), 18,1–36 Vladimír Pitter (GCPAR) a 37–54 David Štursa (GCNBY). Ceny za nejlepší ženské brutto si odnesla Lucie Gaudlová (GCPDY).

A jak na závěr pravil tradičně vtipný moderátor tourKarel Hromádka: Budeme mlsat a mlsat, až se promlsáme k dalšímu turnaji…

Daniela Gaudlová

„Trénujou ti, co si nevěří,“ pronesl osudovou větu kdosi hned při snídani na prvním loňském turnaji v Nové Americe. V klubovně ihned zavládla uvolněná atmosféra a driving zůstal téměř opuštěný. Někteří hráči v sebevědomém opojení zřejmě zapomněli, že jsou na golfovém turnaji, a užívali si lázeňský golf. Posunovali jsme se po hřišti krok za krokem, někdy čekaly na odpališti dva tři flighty, občas se ozval ironický výkřik: „Nespěchej!“ Hráli jsme sedm hodin, vytvořili rekord – nejdelší turnaj v historii Tour a prošvihli tak začátek zápasu se Švédy. No, aspoň jsme si golfu užili dosyta a na hokej taky došlo:)

Premiérové Mstětice nás na druhém turnaji přivítaly lijákem, ale nakonec i Punťa vylezl, greeny ovšem nebyly regulérní, a tak jsme nemohli zhoršovat. To pár jedincům udělalo čáru přes rozpočet. Objevil se také staronový moderátor Karel Hromádka. Přinesl jiskru, švih a šmrnc. Náboj měla i hra. Na hodně kontaktních fairwayích téměř nepřetržitě znělo Fore! Za bagy vždycky naskákala téměř polovina hřiště. Ale stálo to za to. Zahráli jsme si tříparovou osmičku, která připomíná hřiště Sri Racha v Thajsku, devítku, co našla inspiraci v Royal Mougins ve slunné Francii, a hluboké pot bunkery neboli hrncáky, jak vystřižené ze Skotska.

Třetí turnaj na Čeladné, to byla golfová lahůdka. Mohli jsme otestovat jedno z nejkrásnějších českých hřišť, kam přijela profesionální elita z European PGA Tour na třetí ročník Czech Open. A k tomu kýčovité panorama Beskyd s bezchybnou letní oblohou a kroužícími dravci, dokonalé greeny – chlouba zdejšího resortu – a skvělá kondice hřiště, které je pod stálým dohledem greenkeeperů z European PGA Tour. To nemělo chybu. Ale vyhlášením výsledků, jak je na Čeladné již tradicí, turnaj nekončil. Kdo vydržel, dočkal se i kouzelníka, vystoupení skupiny Rock band a večerní diskotéky.

Po zasněném ranním oparu se udělalo léto, a tak bylo nezbytné na čtvrtém turnaji na Kunětické Hoře hlídat hlavně pitný režim. Jistila to jamka třináct se soudkem vychlazeného piva. A ještě byla módní přehlídka. Decentní večerní róby a vyzývavé spodní prádlo. A pak, že není třináctka šťastné číslo.

Na Malevilu to žije. Pátý turnaj začínal klasicky v Africe za doprovodu hlasitého hýkání, řehtání, štěkání a dalšího zvířecího vyluzování. Ale to prostě ke zdejšímu hřišti neodmyslitelně patří. Stejně jako rada, hrát hlavou. Kdo poslechl, tomu se to vyplatilo. A nejen na hřišti. I při oblíbené tipovačce. Ta byla tentokrát pěkně vykutálená. S vrchy, jezevci, nadmořskou výškou, teleskopy, sloupci, složenými stavy a lovítky.

Závěrečný turnaj v Cihelnách, to byla bomba. Stejně jako českého Honzu nás vyhnali do světa. Každý flight vyfasoval raneček, v něm čtyři obří buchty, a šlo se. Jednička polární jamka, čtyřka evropská, sedmička Afrika, devítka Austrálie, třináctka Asie a sedmnáctka Amerika. Všude jsme zobali a ochutnávali. Gorgonzolu i kozí sýr, salámky, klobásky, klokaní maso, lívanečky s kaktusovým sirupem, rybí kuličky, Mrože, sushi, kuskus, antilopí maso, …

Na své si přišly nejen chuťové, ale i golfové buňky. Prvního v celkovém pořadí, Miloše Žáka, a druhého, Bohdana Kašpara, dělil jeden jediný bod. Jako by adrenalinu nebylo málo, před vyhlášením se na pódiu objevili dva živí lvi. Dobře, lvíčata. Mazlicí a ňuchací, ale za rok už budou vědět, kdo je králem zvířat. Miloš Žák (PGDGC) se nerozsypal z vidiny hrozícího prvenství, zahrál 43 stejblových bodů, zvítězil v kategorii 18,1–36 astal se absolutním vítězem loňské túry.

A na úplný turnajový závěr tým Leones Production slíbil, že ani v letošním roce nebudeme hrát tuctovou túru! Čeká nás doslova jedno překvapení za druhým.

Stejně jako loni se podíváme za humna na oblíbený turnaj do slovinského Bledu. Stejně jako na turnaji v Cihelnách si budeme letos hrát na českého Honzu. Jenže tentokrát na každém turnaji. Na Karlštejně ochutnáme Dánsko, Norsko, Švédsko, Nizozemsko, Španělsko, Maroko a možná i Thajsko.

Zkrátka, kdo necestuje, není Čech!

Daniela Gaudlová

„Konečně krásný skotský počasí. To se bude hrát!“ vykřikoval nadšeně Miloš Svoboda (KGCMA).

Moje babička takové slotě říkávala, psa by ven nevyhnal:)

Jenže nás vyhnali. Stejně jako českého Honzu. Do světa. Každý flight vyfasoval raneček, v něm čtyři obří buchty a šlo se.

Mnozí se nestačili z prvního překvapení ještě vzpamatovat a už následovala další a další a… Tým Leones Production si na šestém závěrečném turnaji Time To Golf v Cihelnách s názvem Final Cup alias Leones Cup opravdu vyhrál. Klobouk dolů!!!

Cesta kolem světa za osmnáct jamek neměla chybu. Jednička polární jamka, čtyřka evropská, sedmička Afrika, devítka Austrálie, třináctka Asie a sedmnáctka Amerika. Všude jsme zobali a ochutnávali. Gorgonzolu i kozí sýr, salámky, klobásky, klokaní maso, lívanečky s kaktusovým sirupem, rybí kuličky, Mrože, sushi, kuskus, antilopí maso, červené víno, které po jižansku rozproudilo krev. Pardon, nechala jsem se trochu unést. Byl to svařák.

Podobnou ochutnávku ze všech světadílů nám nabídlo i počasí. Prudké lijáky se střídaly s ještě hřejivým sluníčkem, aby vzápětí mohl ledový vítr prohánět deštníky po hřišti. To si uchovalo obvyklou kondici, občas bylo jen lehce podmáčené, ale většina greenů neztratila svou pověstnou rychlost.

Dobrou kondici potřebovali i favorité. Prvního v celkovém pořadí Miloše Žáka a druhého Bohdana Kašpara dělil jeden jediný bod. Prostě drama.

V klubovně nás po návratu ze světa uvítala nezaměnitelná vůně domova. Kachnička s knedlíkem a se zelím, králík na smetaně, prasátko s křenem, švestkové kynouše s přepuštěným máslem…

A další překvapení! S pořádnou dávkou adrenalinu. Teď můžou všichni, co nesportovně zmizeli hned po turnaji, začít litovat. Na pódiu se objevili dva živí lvi.

Roman Heřman měl logické vysvětlení: „Když Leones, tak lvi. A kdy jindy než na finále.“

Vlastně to byla lvíčata. Ňuchací a bezbranná, jen občas, když se lekla, tasila dráp, občas vyloudila jakési komické opičí kňourání. Přivezl je Ludvík Berousek, z desáté generace   slavného cirkusového rodu Berousků, majitel soukromé zoologické zahrady, kde vlastní na šedesát kousků exotického zvířectva.

A tak jsme se fotili a mazlili a lvíčky chovali a museli být opatrní, aby nám nespadli na zem, protože na rozdíl od koťat nemají devět životů, ale prozaicky by si zlomili nohu. Prostě  jsme si to užívali, protože těžko kdy v životě potkáme lva, kterému se z nás, a možná i trochu z horka, budou potit tlapky. Za rok bych se s nimi už takhle zblízka potkat nechtěla, to už budou bezpečně vědět, kdo je králem zvířat.

Ani ve lvím doupěti se nezapomnělo na tipovačku. Kolik leonesích tužek s hlavičkou mírumilovné kočkovité šelmičky se hmotnostně vyrovná jedné cihle? Jak jinak, když jsme v Cihelnách. Jako muž se skvělým odhadem se ukázal Karel Pobuda (GCSSH). K překvapení většiny to bylo 325.

A už tu bylo vyhlašování, tak rychle čas ještě na žádném turnaji neuběhl. Absolutním vítězem patovací soutěže nemohl být niko jiný než Pepa Vojkovský, longista si odnesl Lukáš Gaudl (GCPDY), který se konečně udržel na fairwayi, dvacet jedna centimetrů k fangli, to byl zase nepřekonatelný nýrest Jiřího Žahoura (GCCPG).

Best brutto brala již po několikáté Lucie Gaudlová (GCPDY),  moderátor Karel Hromádka zavtipkoval, že už ohlásila přestup k profesionálům. Lucka zároveň losovala majitele dvacetilitrového sudu Staropramenu. Lehce se vyjevila, když vytáhla skórku Vojtěcha Vyhnala (ERBGC). Následoval hurónský řev všech, kteří vědí, že Vojta je její přítel. Nejlepší mužský brutař Jan Pospíšil (GCHOS) navíc zvítězil i v kategorii 0 – 18 a poskočil z průběžného třetího místa na druhé v celkovém pořadí. V kategorii 37 – 54 byla nejlepší Zuzana Hausdorfová(GKCEE).

Jako železný muž, tedy co se nervů týče, se ukázal Miloš Žák (PGDGC). Nerozsypal se z vidiny hrozícího prvenství, zahrál 43 stejblových bodů, zvítězil v kategorii 18,1 – 36 a stal se  absolutním vítězem letošní túry. Kromě jiného dostal symbol Time To Golf Tour – lva. Od pana Berouska zaručeně nebyl, protože je to speciální druh, který se nemusí krmit:)

Třetí v celkovém pořadí skončil Josef Kotrus (GKCEE), Bohdan Kašpar (GCHVK) sympaticky zahrál tak, jak by hrála většina z nás při představě, že má šanci být první, a dopadl na čtvrté místo. Pátá, poslední cenami ověnčená příčka, zbyla na Radko Jelínka.

Bylo dobojováno, dolvováno, rozdáno i dojedeno. Moderátor Karel Hromádka zakončil sloganem, který neurazí: Tour 2011 je mrtvá. Ať žije Time To Golf 2012!

A tým Leones Production dodává: Ani v příštím roce nebudeme hrát tuctovou túru!

Já tomu věřím. Víte přece, co znamená H.S. Leones?

Daniela Gaudlová

co všechno přihodilo se mužům udatným a spanilým děvám s holemi nedaleko hory Kuněticím zasvěcené

Dnes se, vážení a milí přátelé naší tour, budete muset spokojit jen s vyprávěním zprostředkovaným, neboť naše pravidelná zpravodajka, paní Daniela, se turnaje nezúčastnila. Ale i tak se budeme snažit podat vám informace co nejpřesnější a nejvýstižnější.

Ještě v brzkých ranních hodinách vypadala obloha nad kuněticko-horským resortem značně nepřívětivě, chlad a mlha hrozily, že turnaj bude poznamenán nedostatkem letní pohody, ale během rozcvičení na drivingu se počasí vybralo a bylo tak krásné, že by se mohlo nechat vyfotit na titulní stranu leckterého golfového kalendáře. Tato výrazná změna počasí si vyžádala, přidělit hráčům po vydatné snídani i pořádný příděl vody, aby náhodou mezi jamkami neumřeli žízní.

Začátek hry byl poznamenán drobnými zmatky, kdy někteří hráči v době plánovaného cannon startu ještě přebíhali z jamky na jamku. Pak se ovšem hra dostala do správného tempa a některé rychlejší flighty dokonce potřebovaly zaplnit čas po odehrání jamky. Na to byl připraven Roman Heřman, který rychlým borcům nabízel sklenku vychlazeného sektu.

Snaha opustit jamku ovšem nebyla rozhodně vidět u čísla 13. Zde bylo pro účastníky turnaje připraveno jemné osvěžení v podobě soudku vychlazeného piva. Hráči se tak u jamky rádi zdrželi a se sklenicí v ruce si užívali tepla ze slunečních paprsků. Třináctka ten den rozhodně nepůsobila nešťastným dojmem, ale naopak přispěla k velmi pozitivní náladě na celém hřišti.

Zpět do klubovny dorazili první hráči krátce po šestnácté. Kolem páté už byli na terase všichni, a tak mohl začít další bod programu – odvážná módní přehlídka spodního prádla i decentní večerních šatů.

Klimatické optimum dovolilo přesunout na terasu i vyhlášení vítězů. Sluneční paprsky se zde vhodně doplňovaly se štěstím vyzařujícím z tváří těch nejlepších. Byli jimi tito účastníci a účastnice turnaje: Jan Pospíšil v kategorii 0–18, Petra Bártová v kategorii 18,1–36 a Tomáš Svatoň mezi hcp 37–54. Longest drive padl do náruče Lubomíra Jandy, Nearesta si naopak přiblížil Antonín Bleša. Anna Vlasáková byla na špičce v patovačce. Tipovačku ovládl p. Hloušek, který se od správného údaje 135 klíčenek lišil jen o 18 kousků. Pod Kunětickou horou se tentokrát i losovalo, a to ze score karet. Šťastnou majitelkou prémiového soudku piva se stala Vlaďka Vojkovská.

Jo! Mohli si říct všichni milovníci golfu. Po loňské pauze jsme si znovu mohli užít Čeladnou. Jedno z nejkrásnějších českých hřišť, kde se v srpnu bude hrát třetí ročník Czech Open. Přijede sem profesionální elita z European PGA Tour a my jsme měli za úkol hřiště otestovat při třetím turnaji pátého ročníku Tour Time To Golf pod názvem ČD Telematika Cup.

No, nevěřte tak docela všemu, co slyšíte:)

Organizátoři z Leones Production dodali bezchybné letní počasí, Beskydy kýčovité panorama, dravci nekonečné splývání nad našimi hlavami, prostě dokonalá to idylka.

Až na to, že Čeladná prostě není hřiště pro lemry. Do reality nás vracely hlavně pověstné greeny. Na takové golfový našinec není tak nějak zvyklý.

„Greeny na Čeladné vypadají, jako kdyby hřiště stálo sto let“, mudroval jeden z hráčů. Nestojí, ale hřiště je pod stálým dohledem greenkeeperů z European PGA Tour. A právě greeny jsou největší chloubou zdejšího resortu.

Dokonalé hřiště, to se rovná ideální podmínky pro vytvoření rekordu. Ale ten v podání Miloše Svobody (KGCMA) ani tentokrát nepadnul. Miloš skončil třetí a všem se na mikrofon svěřil, že lepší výsledek mu doslova brzdilo moc hezké počasí. Dokonce většinu kola prý musel jít s deštníkem. Několik nezasvěcených se po této hlášce zděsilo, my ostatní, včetně moderátora Tour Karla Hromádky, jsme se jen shovívavě usmívali. Nic jiného se od vyhlášeného vyznavače hnusného počasí nedá přece očekávat.

Na čerstvém povětří všem parádně vyhládlo, ale jak se ukázalo zdejší kuchaři a číšníci si nevzali příklad z perfektních greenkeeperů. Bylo to pomalé a pomalé a … Vždycky něco chybělo, tu maso, tu zelenina, tu brambory… A čas plynul společně s černými labutěmi na jezírku u klubovny.

Naštěstí Karel Hromádka umí stojaté vody rozpohybovat a tak vyhlašování výsledků jelo.

Oblíbená tipovačka vyšla Jitce Kocyanové (GCHKR), nejlepší příhra čtyřicet centimetrů od jamky sedla Michaelu Kopeckému (GKMES) a všechny předrajvovali Hana Dluhošová (GCHOS) a Alexandr Křížek (FGCKL).

V jednotlivých kategoriích zvítězili:  0 – 18 Martin Urban (GCBER), 18,1 – 36 Josef Kotrus (GKCEE), 37 – 54 Dana Heczková (BESGK).

Brutto si odnesli Lucie Gaudlová (GCPDY) a Jindřich Šeďa (DGCSL).

Ale vyhlášením výsledků, jak je na Čeladné již tradicí, turnaj nekončil.

Kdo vydržel, dočkal se i kouzelníka, vystoupení skupiny Rock band a večerní diskotéky.

Zdeňka Šůchu z pořadatelského týmu Leones Production nejvíce okouzlilo kouzlení mága a tanečníka Radka Bakaláře, který vtipně a mile přivedl do rozpaků Jitku Kocyanovou s karetním trikem s názvem francouzský polibek.

Zajímají vás podrobnosti? Neřeknu. Litujte, že jste nezůstali až do konce. Další šanci, neuspěchat odjezd, máte až po túrových prázdninách. V září na Kuňce.

Daniela Gaudlová